První fotbalové ocenění nezískal Jürgen Klopp na trávníku, nýbrž za výkony ve studiu. Při domácím mistrovství světa v roce 2006 dělal experta pro stanici ZDF a redakce o pár měsíců později dostala televizní cenu v kategorii Nejlepší sportovní přenos.
Kloppovi bylo 39 let, trénoval bundesligový tým 1. FSV Mainz a mohlo se zdát nepatřičné, že společně s fotbalovými velikány Pelém nebo Franzem Beckenbauerem rozebírá u elektronické tužky taktiku nejlepších mužstev světa.
Při letošním šampionátu znovu stojí před kamerou, ve službách Magenta TV. Ale už jako jedna z největších fotbalových osobností. Popularitou a reklamní přitažlivostí se může poměřovat se sportovními superhvězdami, životopis má ozdoben tituly z Bundesligy, Premier League i Ligy mistrů.
Brzy do něj zapíše další položku: kouč německé reprezentace.
Trenérem z nouze
Když bylo Kloppovi 22 let a hrál za třetiligový Rot-Weiss Frankfurt, po jednom utkání se v místních novinách objevilo u jeho jména hodnocení: “Celých 90 minut to vypadalo, že se jenom rozcvičuje.”
Ani on neměl o vlastních fotbalových kvalitách přehnané mínění. S oblibou říkával, že hlavu měl na Bundesligu, nohy jenom na čtvrtou ligu, tak bylo celkem spravedlivé, že většinu hráčské kariéry strávil ve druhé nejvyšší soutěži.
Přesněji to bylo jedenáct sezon, všechny v Mainzu. Při té poslední se už moc na hřiště nedostával. Hlavně kvůli zraněním. Proto když klub o masopustní noci roku 2001 odvolal trenéra Krautzuna, na jeho místo jako nouzové řešení dosadil právě Kloppa.
První zápas koučoval tři dny po tom, co naposledy oblékl dres.
V začátcích byl považovaný spíš za motivátora než stratéga. Už tenkrát poskakoval u postranní čáry, divoce gestikuloval a bývalé spoluhráče neúnavně hnal do útoku. Kdo ale výkony mužstva sledoval podrobněji, musel vidět i jasný trenérský rukopis. Kontrapresink, agresivní styl, absolutní nasazení.
První odměna přišla v roce 2004, kdy Mainz konečně postoupil do Bundesligy. V následující sezoně si dokonce zahrál Pohár UEFA.
Klopp byl ve svém živlu. Mohl se – nebo spíš musel – věnovat fotbalu od rána do večera, poznával ho ze všech stran. “Někdy to bylo hektické, protože s manažerem jsme na všechno byli sami,” vzpomínal s odstupem pro magazín 11Freunde. “Ráno jsem se třeba probudil, dal si kafe a čekal mě štos nekvalitně natočených videokazet. Musel jsem všechny zkouknout, abych si udělal názor na to, jestli má smysl se dál zajímat o talentovaného kluka odněkud z Ekvádoru.”
Mainz se v Bundeslize udržel tři roky. Kloppovo kouzlo už nefungovalo ani v následující sezoně, k návratu mezi elitu scházely dva body.
Obě strany věděly, že přišel čas se v dobrém rozejít. Patnáct tisíc fanoušků mu uspořádalo emotivní rozlučku. V té době byl pro ně absolutním hrdinou.
Kloppova šťastná léta v Dortmundu
Další štace měla být ta nejprestižnější, na jakou se lze v Německu dostat. Zájem o něj projevil Bayern. Či lépe řečeno: klubový manažer Uli Hoeneß.
Už byli dohodnuti na podmínkách, když do jednání zasáhl předseda představenstva Karl-Heinz Rummenigge. Prosadil si Jürgena Klinsmanna – což později označí za svou největší manažerskou chybu.
Klopp tedy zamířil do Dortmundu. Přicházel za podobné situace jako kdysi v Mainzu. Borussia hrála ve spodní polovině tabulky a stále se vzpamatovávala z finančních problémů, kvůli nimž mj. musela prodat Tomáše Rosického do Arsenalu.
Kdo mohl tušit, že už za tři roky se bude slavit bundesligový titul?
Nový kouč dokázal vytvořit skvělé mužstvo. Měl v něm talentované hráče, které pak klub s velkým ziskem prodá, stejně jako pracanty, jež si vyhlédl u konkurence nebo v nižších soutěžích. Všechny dokázal nadchnout pro svůj atraktivní a zároveň fungující herní styl. S řadou z nich si vytvořil pevné pouto přesahující život uvnitř stadionu.
Úspěchy proti výrazně bohatším týmům, jako byly Bayern, Wolfsburg nebo Leverkusen, se staly součástí příběhu o fotbalovém romantikovi, který dokáže popřít zákon moderního fotbalu, že peníze jsou zárukou nejlepších výsledků.
Zatímco v Mnichově měnili trenéry a nakupovali další drahé posily, v Dortmundu se slavilo. Dva tituly v řadě, navíc historické double.
“Druhý jsme získali s 81 body, ale mě stejně tak těšilo, že jsme vyhráli i soutěž fair play. Vždycky jsem tvrdil, že když má při fotbale téct krev, ať je to ta naše,” vyprávěl Klopp.
Stal se nejen strůjcem nečekaných úspěchů BVB, ale i nejsympatičtější tváří klubu. Emotivně prožíval každé utkání, v rozhovorech s novináři byl zábavný, dokázal být nad věcí. “V soupeření s Bayernem máme výhodu, že pokud skončíme druzí, neřekneme si, že sezona stála za prd,” tvrdil.
Při bundesligových zápasech byl oblečený zásadně ve sportovním, jako trenéři předchozích generací. Když se v lize Lize mistrů musel přizpůsobit jejímu dress codu, byl najednou nezvyk vidět ho v saku místo v bundě s kapucí.
A bez kšiltovky.
I ta se stala nedílnou součástí jeho image. Byl na ní nápis PÖHLER, což ovšem nebylo jméno sponzora, nýbrž regionální označení pro hráče z plácku. Pro ty, kdo třeba neoplývají talentem, ale fotbal je jejich vášní.
Klopp se rád považoval za jednoho z nich.
Konec romantismu
Jeho romantické vidění fotbalu dostalo první trhlinu na jaře 2013. Den před úvodním semifinále Ligy mistrů proti Realu se v Bildu objevil článek, že mladý záložník Mario Götze, jeden z jeho oblíbenců, využije výstupní klauzule ve smlouvě a po sezoně odejde do Bayernu.
Bohužel pro Kloppa byla informace pravdivá.
Šokované mužstvo sice postoupilo do finále ve Wembley, ale jedna dortmundská éra tím skončila. “Bylo to jako infarkt,” přiznal.
Náladu uvnitř klubu to silně poznamenalo. Tím spíš, že o rok později se stejným směrem vydal útočník Robert Lewandowski.
Kloppova víra, že fotbal nemusí být jenom byznys a že hráčům postačí ke štěstí, když společně vyhrávají, byla pryč.
Znát to bylo rovněž na hřišti, nejvíc v sezoně 2014/15. Po podzimní části Dortmund trčel na posledním místě bundesligové tabulky – půldruhého roku po účasti ve finále Ligy mistrů!
Najednou se zpochybňovalo i Kloppovo trenérské umění. Soupeři ho už měli pečlivě načteného, a když se Borussia dostala do úzkých, nedokázal vyrukovat s plánem B. Navíc náročný herní styl přinášel stále víc svalových zranění.
Na jaře se sice BVB zachránil, dokonce vybojoval místo v Evropské lize a postoupil do finále domácího poháru, ale nikoho nemohlo šokovat, když Klopp 15. dubna 2015 oznámil odchod.
Po sedmi letech.
Dortmund ztratil jeden ze symbolů moderní éry. S charismatickým trenérem odešly nejen úspěchy, ale hlavně jedinečná atmosféra a způsob, jakým se fanoušci s mužstvem identifikovali.
The Normal One
Za léta v Mainzu a Dortmundu vypustil Jürgen Klopp spoustu skvělých bonmotů, ale žádný z nich neměl takový ohlas jako ten, který pronesl při úvodní tiskové konferenci v Liverpoolu, kde podepsal smlouvu na podzim 2015.
I’m the Normal One.
Ať už měl hlášku připravenou, nebo byla jenom pohotovou reakcí na dotaz k Josému Mourinhovi, zafungovala skvěle. Kdo ho příliš neznal, tomu muselo být jasné, že Premier League získala jedinečnou osobnost.
I když se Klopp ocitl na nejsledovanějším fotbalovém pódiu, dál si pěstoval image skromného chlapíka ze Schwarzwaldu. Zdůrazňoval, že není žádný génius ani spasitel, ale obyčejný člověk, který staví na vztazích, energii a společné práci.
“Byl jsem velmi průměrný hráč, stal jsem se trenérem v Mainzu, pak jsem dostal skvělou příležitost v Dortmundu a teď jsem tady,” představil se fanouškům, jako by šlo o pracovní pohovor s šéfkou HR.
Byť měl v Anglii podobné zadání jako v Německu, tedy dostat klub v nesnázích zpátky na vrchol, hodně věcí fungovalo jinak. Hlavně díky penězům, pochopitelně.
Teď už nepotřeboval po ránu mžourat na sestřihy z ekvádorské ligy. Ani ho nemuselo trápit, že přišel o hráče, kterému jinde mu nabídli o půl milionu eur víc.
Především ale doma nechal iluzi, že svět funguje jako fotbalová kabina. Sport začal brát mnohem pragmatičtěji. “Buď ho takový musíte přijmout, nebo ho dál nemůžete dělat,” vysvětlil v rozhovoru pro Kicker.
Nejvíc to pocítil při nákupech Liverpoolu. Klub najednou utrácel částky, které jeho ještě nedávno pobuřovaly.
Opakovaně mu byl připomínán výrok z léta 2016, kdy Paul Pogba odcházel z Juventusu do Manchesteru United za víc než 100 milionů liber: “V den, kdy bude fotbal právě o tomhle, už v něm nebudu pracovat.”
O dvě sezony později Liverpool udělal z Virgila van Dijka nejdražšího obránce historie a z Allisona Beckera nejdražšího gólmana.
A Klopp dál ve fotbalu pracoval. Mimo jiné díky těmhle dvěma přestupům dosáhl na největší úspěchy kariéry – tituly v Lize mistrů (2019) a Premier League (2020).
Supertrenér a globální celebrita
Příchod do Anglie ho změnil ještě v jedné věci. Velmi rychle, možná už úvodní tiskovkou, se zařadil do kategorie supertrenér. V moderním fotbale se tak říká koučům, kteří pracují v nejbohatších a nejviditelnějších klubech, vedou nejlepší hráče a vystupují tak výrazným způsobem, že se stávají hlavními hvězdami svých týmů.
I dřív samozřejmě existovali jedineční trenéři, ale nehrozilo jim, že když v Indonésii, v Egyptě, v Austrálii vystoupí z letadla, budou je náhodní kolemjdoucí žádat o podpis nebo společnou fotku.
To až z Guardioly, Mourinha nebo právě Kloppa se staly globální celebrity kdysi nepředstavitelných rozměrů. Pochopitelně i zásluhou internetu, sociálních sítí a televizí, které po celém světě vysílají fotbal nonstop.
Německý trenér už proto nedělá reklamy jenom na německé pivo a německá auta. Jméno spojil i se značkami Budweiser, trivago či Snickers.
Musel si rovněž zvyknout, že při tiskových konferencích se ho novináři neptají pouze na taktiku nebo předvedené výkony. Najednou se po něm žádalo, aby se vyjádřil k Brexitu, ke covidovým opatřením, k popularitě AfD.
I když je o něm známo, že politicky má blíž k levici než k pravici, tady si nastavil poměrně jasnou hranici. Nechce budit kontroverze za každou cenu, nechce řešit záležitosti, kde se necítí být expertem. “My, fotbalisté, tady nejsme od toho, abychom napravovali věci, které způsobili politici a sportovní funkcionáři,” odpovídal v roce 2022 na dotazy o vhodnosti pořádat světový šampionát v Kataru.
Ve službách nenáviděného Red Bullu
Liverpoolu byl věrný devět sezon, a když v roce 2024 oznámil konec, asi každý mu věřil, že další trénování ho ani trochu neláká.
Prakticky v jednom zátahu jel 23 let, vyhrál všechno, co na klubové úrovni jde vyhrát, a hlavně neměl kam stoupat dál. V Bundeslize ani Premier League nebylo myslitelné, že by po Dortmundu a Liverpoolu vedl další týmy. To by byla div ne zrada.
Přesto hodně domácích fanoušků naštval, když se v lednu 2025 ujal konzultantské pozice Head of Global Soccer v Red Bullu. Zrovna on, kdysi symbol mizejícího fotbalového romantismu.
V německém sportu nenajdete značku budící větší odpor. Mnozí příznivci se dodnes nesmířili s tím, jakým způsobem firma vybudovala svůj klub a že ten se díky finančním injekcím z koncernu vyšvihl mezi fotbalovou špičku, zatímco řada tradičních oddílů chřadne. Vymezují se proti Red Bullu transparenty na tribunách, bojkotují zápasy Lipska, neuznávají žádnou polehčující okolnost.
Ani podpis smlouvy s Bayernem by v Kloppově případě nevyvolal tak ostré reakce.
Nejbouřlivěji se protestovalo v Mainzu, kde strávil osmnáct let a kde ho fanoušci považovali za kumpána.
Když k bundesligovému utkání přijel RB Lipsko, na stadionu se vyjímaly vzkazy jako “Zapomněl jsi na všechno, co jsme ti dali?” nebo mu byl připomínán jeho někdejší výrok „Mám lidi rád, dokud mě nezklamou“. Při tradičním karnevalovém průvodu se terčem pozornosti stal alegorický vůz, na němž byl Klopp ztvárněn s křídly z bankovek, plechovkou Red Bullu a míčem.
Hodně lidí novým angažmá zklamal, byť opakoval, že přeci nikomu neublížil. “Nedělám to kvůli penězům. Jako jsem žádnou práci nevzal jenom kvůli nim,” hájil se. “Pro mě je to v první řadě fotbalový projekt.”
Ale ty, kdo tvrdí, že cílem Red Bullu není pomáhat sportu, nýbrž prodat víc plechovek, nepřesvědčil.
Cesta k reprezentaci
Proto se mohlo zdát, že Kloppovou budoucností v německém fotbale se stane sledování zápasů z VIP lóží a občasné komentování pro televizi, jako třeba letos při světovém šampionátu.
V minulosti sice několikrát zmiňoval, že by ho lákala práce u reprezentace, vždycky to však bylo v době, kdy se buď zrovna neřešila změna na trenérském místě, nebo byl pod smlouvou v klubu.
Při nástupu do Red Bullu ho ale vedení firmy ujistilo, že pokud podobná nabídka přijde, nebude mu bránit.
Taková situace nastala právě teď. Německo se na MS potřetí za sebou nedostalo mezi šestnáct nejlepších týmů a bylo jasné, že tohle Julian Nagelsmann nemůže ustát.
Hned po vyřazení s Paraguayí se Kloppa na případnou novou roli zeptali před kamerami kolegové z Magenta TV. Snažil se zachovat dekorum i kolegialitu k dosavadnímu trenérovi, ale jasné NE od něj nezaznělo.
Sotva se věci daly do pohybu a svaz se domluvil s Nagelsmannem na ukončení spolupráce, stal se jediným kandidátem na funkci. Člověkem, který má německému fotbalu vrátit respekt, vášeň i mezinárodní úspěchy.
Ne zrovna malá výzva pro chlapíka ze Schwarzwaldu, jenž se kdysi trenérem stal z nouze.
