Pro značnou část českých fanoušků byli v 90. letech symbolem NHL Dominik Hašek v brance Buffala a Jaromír Jágr v dresu Pittsburghu. Před 25 roky obě spojení během několika málo dnů zmizela.
Nejdřív odešel Hašek do Detroitu a následně byl Jágr vytrejdován do Washingtonu.
Zatímco gólmanův odchod měl být obvyklým přesunem na poslední sezonu kariéry s cílem vyhrát konečně Stanley Cup, od nejproduktivnějšího hráče ligy si v hlavním městě slibovali nádherných sedm let. Možná osm.
Místo toho se Jágrova služba v barvách Capitals smrskla na 927 dnů, které si dnes málokdo ze zúčastněných rád připomíná.
Bylo to nejmíň výrazné období jeho zámořské kariéry. Velké nedorozumění, politováníhodný omyl.
Za necelé tři sezony nedosáhl na žádnou trofej, ani k ní neměl blízko. V play off si zahrál pouhých šest zápasů a nakonec mu na konto doputovaly jenom dvě třetiny peněz, které mu slibovala nová smlouva s Washingtonem.
Nejhorší sezona v Pittsburghu. Se 121 body
Když se 11. července 2001 rozletěla hokejovým světem zpráva, že Jaromír Jágr byl společně s Františkem Kučerou vyměněn do týmu Capitals za dvacetileté mladíky Michala Sivka, Krise Beeche a Rossa Lupaschuka, bylo to všechno jenom ne překvapení.
On sám o trejd žádal třikrát, naposledy hned po skončení předchozí sezony.
Generální manažer Craig Patrick ještě před draftem rozeslal ostatním klubům informaci, že elitní útočník je k mání a jakou protihodnotu za něj očekává.
K hlavním zájemcům byli řazeni newyorští Rangers a Islanders, ale nakonec zvítězila nabídka Washingtonu. I proto, že ke zmíněným třem hráčům přihodil šek na 4,9 milionu dolarů.
Komentátoři se shodovali, že výměna přišla v pravý čas, protože Jágr má za sebou nejhorší sezonu. Také on volil podobná slova.
Z dnešního pohledu to vyznívá docela úsměvně. V základní části totiž nasbíral 121 bodů (52+69), počtvrté v řadě získal Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče NHL a v hlasování o Hart Trophy skončil třetí.
Co by drtivá většina hokejistů dala za takhle mizerný ročník.
Pravdou však je, že všichni od něj čekali víc. Zvlášť na začátku se trápil, v listopadu 2000 měl dokonce sérii sedmi zápasů bez vstřeleného gólu a čtyř bez bodu. Navzdory tomu, že na ledě trávil 24-25 minut.
Věci se začaly měnit k lepšímu až díky návratu Maria Lemieuxe do NHL. Hned v prvních třech duelech po boku starého parťáka si připsal deset bodů.
Druhé kritické období přišlo v play off. Hrál se zraněným levým ramenem, takže dva zápasy musel vynechat. Navíc při jednom utkání televizní kamery zachytily hádku s koučem Ivanem Hlinkou, veřejně jeho výkony a především nasazení kritizoval i Lemieux, který byl nejen spoluhráčem, ale zároveň majitelem klubu.
I když Penguins postoupili do semifinále Stanley Cupu, málokdo byl spokojený.
Jágr, který dal v play off pouhé dva góly, šel po posledním zápase za generálním manažerem Patrickem a ptal se ho, co s ním teď bude. Klubový šéf mu začal předkládat různé varianty, ale útočník ho přerušil: “Ne, já se ptal, kam přesně mě vyměníte.”
Možnost, že by zůstal v týmu, kde v roce 1990 začal zámořskou kariéru, si nepřipouštěl.
Jágrovy problémy mimo led
Jeho výkony ze sezony 2000/01 by se jistě daly podrobněji pitvat. Ale nic by to neměnilo na skutečnosti, že hlavní důvody trejdu byly ekonomické.
Penguins se o dva roky dřív těsně vyhnuli bankrotu a jejich situace se nijak zásadně nelepšila. Na platy klub dával 31 milionů dolarů, z nichž téměř třetina přistála na Jágrově účtě (v době před zavedením platových stropů nebyla taková disproporce ničím výjimečným). Ke všemu smlouvy končily útočníkům Strakovi, Langovi a Kovaljovovi, jimž po skvělé sezoně bylo třeba přidat. Za symbolickou odměnu nechtěl hrát ani navrátilec Lemieux.
Pokud byl tedy Washington ochoten převzít kontrakt, který Jágrovi na další dva roky garantoval 20,7 milionu dolarů, a ještě přihodit téměř pět milionů, nebylo co řešit.
Navíc renomé české hvězdy už ani v Pittsburghu neoslňovalo. Z úvodních 16 utkání sezony se podařilo vyprodat pouhá dvě, zatímco po Lemieuxově návratu byla hala plná při všech 24 zápasech.
Stále častěji se rovněž stávalo, že Jágrovo jméno se v médiích zmiňovalo jinak než v souvislosti s hokejem. Bylo kolem něj dusno jako nikdy dřív.
Že na začátku sezony přišel kvůli rychlé jízdě na půl roku o řidičák, to ještě nikoho uvnitř klubu příliš netrápilo. Horší bylo, když se začaly objevovat články, kolik času tráví v kasinech. Nejen v Pittsburghu se psalo o spanilých výletech do Las Vegas a Atlantic City, kde prý utrácel ještě víc než golfista Tiger Woods.
Museli se k tomu vyjadřovat Craig Patrick i Mario Lemieux, a byť to byla legální zábava, své si řekl rovněž ligový šéf Gary Bettman.
Nešlo však pouze o utracené miliony, případně o to, jestli v Jágrově případě lze mluvit o gamblingu, nebo jenom o dost nákladné kratochvíli. Začalo se i řešit, do jaké míry tohle všechno ovlivňuje jeho osobnost a výkony na ledě. Tím spíš, že o další velké peníze přišel na burze, při splasknutí tzv. internetové bubliny (v tom však na světě nebyl zdaleka sám).
“Když jste mladý kluk jako on a v jednu chvíli máte 40 nebo 45 milionů dolarů – nevím, o kolik z toho přišel. Ale určitě vás to musí ovlivnit,” prohlásil Lemieux pro list Pittsburgh Post-Gazette. “Možná je pro něj ideální čas na změnu a nový začátek.”
Bylo tedy víc důvodů, proč se po oznámení trejdu všem v Pittsburghu ulevilo.
Velká očekávání ve Washingtonu
V americkém hlavním městě podobné věci nikdo neřešil. Zatím.
Jágr přiletěl z Česka pět dnů po výměně a na letišti ho vítalo několik stovek fanoušků. Narváno bylo i při tiskové konferenci, stejně jako na cestě k Bílého domu, kde pózoval fotografům.
Všichni si budoucnost malovali v optimistických barvách.
“Tohle nás dostane na celostátní scénu, protože teď konečně máme opravdu skvělý hokejový tým,” tvrdil majitel klubu Ted Leonsis. “Je čas ukázat, že jsme město, které miluje sport, a že jsme v hokeji stejně dobří jako kdokoli jiný.”
Capitals byli součástí NHL od roku 1975 a před největší transakcí své historie příliš úspěchů nesklidili. Jedno finále Stanley Cupu, jinak typickým výsledkem bylo vyřazení v prvním kole play off, nejčastěji právě s Pittsburghem (pětkrát se na tom podílel i Jágr).
Po oznámení nové posily se prodej permanentek zvýšil o 15 procent – a to se proti předchozí sezoně zdražovalo.
Nová vlna euforie nastala v říjnu, kdy klub s Jágrem uzavřel novou smlouvu. Byla na sedm let a každý rok měl dostat 11 milionů dolarů. Navíc si klub zajistil opci na další sezonu.
Byl to tehdy s přehledem nejlukrativnější kontrakt NHL.
“Chtěl jsem se ujistit, že tady zůstanu a zakončím hokejovou kariéru,” pronesl Jágr po podpisu.
Současně začal za basketbalové Wizards, jejichž majitelem byl rovněž Ted Leonsis, nastupovat osmatřicetiletý Michael Jordan. Nikdo nemohl pochybovat, že Washington se opravdu chce stát i hlavním městem amerického sportu.
Zbývalo jenom potvrdit ambice na hřišti.
Vystřízlivění a pokus o výměnu
První sezona ovšem vyzněla dost rozpačitě. Kdo se těšil na další sérii play off Washingtonu s Pittsburghem, musel být zklamaný. Capitals obsadili ve Východní konferenci první nepostupové místo a Jágr kvůli problémům s kolenem i zápěstím odehrál pouze 69 utkání, v nichž si připsal 79 bodů.
Kleslo rovněž jeho vytížení na ledě. Ve Washingtonu se nikdy nedostal k 24 minutám, na něž byl zvyklý z Pittsburghu.
Vliv na to měla i rotace trenérů. Po první sezoně byl vyhozen Ron Wilson, na jeho místo přišel nováček Bruce Cassidy, třetí rok tým končil pod Glenem Hanlonem.
Zvlášť první dva v něm nedokázali vzbudit pocit, že je hlavní hvězdou týmu a všechno důležité se přizpůsobí jeho potřebám. Byl pro ně jenom jedním z hráčů, shodou okolností nejlíp placeným.
V klubu s odstupem let vzpomínali, že česká hvězda do nového prostředí nikdy úplně nezapadla. Například jeden z mladších hokejistů dodal pro The New York Times historku, jak tehdy potkal Jágra v poloprázdném obchodním domě, ale ten ho nepoznal.
Angažmá ve Washingtonu pro něj byla práce. Chyběly emoce a nadšení z dob v Pittsburghu.
Ve druhé sezoně si už sice play off zahrál, ale Capitals v šesti utkáních padli s Tampou Bay. Navíc ani jedno z domácích utkání se nepodařilo vyprodat, což rozčílilo majitele Teda Leonsise. Měl oprávněný pocit, že velká investice do hokeje se příliš nevyplácí.
Už v červnu 2003 proto začal Jágra nabízet konkurenci. Po pouhých dvou letech.
Nikdo se však nehlásil, protože bylo zřejmé, že další rok vypukne v NHL výluka (nakonec byla zrušena celá sezona), a v takové situaci není moudré převzít závazek 55 milionů dolarů za hráče, který se evidentně trápí a je mu 31 let.
Trejd do New York Rangers
Velké nedorozumění jménem Jágr & Washington skončilo 23. ledna 2004.
Několikaměsíční jednání s Rangers vyústilo ve výměnu, v jejímž rámci český útočník putoval do New Yorku za Ansona Cartera. Zároveň vedení Capitals přistoupilo na podmínku, že do vypršení smlouvy bude hradit 45 procent Jágrovy gáže.
Ten opouštěl Washington s bilancí 201 bodů ve 190 zápasech. Připsal si tam sice 500. gól kariéry a zaskvěl se sedmibodovým zápisem v utkání s Floridou, ale při příchodu v létě 2001 se od něj čekalo mnohem, mnohem víc.
Zatímco v posledních šesti pittsburských sezonách měl průměr 115 bodů, tady klesl na 78. Především se však vytratil ze společnosti nejlepších hráčů NHL. Nejvýstižnějším dokladem je hodnocení Hart Trophy – za dobu strávenou ve Washingtonu nezískal od novinářů jediný hlas.
Nakonec nedostal ani všechny peníze přislíbené ve velkolepé smlouvě s Capitals.
Za následující sezonu 2004/05 neviděl ani cent, protože byla kvůli výluce zrušená. Pak se gáže všech hráčů NHL seškrtaly o 24 procent. A po uplynutí sedmi let (v červnu 2008) neměli Rangers zájem uplatnit opci na další rok s platem 8,36 milionu dolarů.
Místo možných 88 milionů tak získal “jenom” 58 milionů dolarů.
