Když zavítáte do muzea Bayernu v mnichovské Allianz Areně, pravděpodobně vás vedle množství historických exponátů a replik vyhraných pohárů zaujmou i dvě stěny se jmény všech fotbalistů, co za slavný klub od roku 1900 nastoupili. Velcí šampioni jsou na nich připomínáni stejně uctivě jako dávno zapomenutí hráči, u kterých se ani nedochovala fotografie.
Při pečlivém prohlížení si možná mezi všemi těmi Gerhardy, Seppy a Friedrichy všimnete i jednoho ryze českého jména.
LADISLAV JIRASEK
Pak stačí párkrát ťuknout na dotykovou obrazovku a máte před sebou jeho kompletní statistiku v Bayernu.
Sezony: 1950/51 a 1951/52
Zápasy: 26
Pozice: brankář
Místo narození: Praha
Koho by v té chvíli nenapadlo, že by bylo fajn znát celý příběh, ne jenom pár čísel.
Z Pardubic do Stuttgartu
Kde začít? Asi tím, že Ladislav Jirásek se narodil 24. června 1927 v Praze a vyučil se pekařem. S fotbalem začínal v SK Dejvice, ale po válce přestoupil do Pardubic, kde chytal za oddíl, jenž se v duchu doby z tradičního SK přejmenoval na MZK – Městský zaměstnanecký klub.
Patřil pod ROH a na jaře 1948 vyhrál odborářskou soutěž, jejíž vítěz měl postoupit do reorganizované celostátní ligy. V červenci byl však ustaven vojenský klub Armádní XI (pozdější ATK, potom ÚDA, nakonec Dukla) a komunistický režim měl mimořádný zájem na tom, aby podle sovětského vzoru patřil ke sportovní elitě.
Vymyslelo se tedy, že Pardubice si to s Armádní XI rozdají v dodatečné kvalifikaci o postup do první ligy. Bylo to docela kuriozní: nový ročník nejvyšší soutěže už odstartoval, byla odehraná dvě kola, ale nebylo ještě jasné, kdo bude jejím posledním účastníkem.
První zápas v Praze vyhráli vojáci 4:3, Pardubice v domácí odvetě před 20 tisíci diváky zvítězily stejným poměrem, a rozhodnout musel třetí duel na neutrálním hřišti v Bratislavě.
Armádní XI nedala soupeři šanci, jasně zvítězila 7:1. Jednou z příčin divokého skóre byla indispozice mladého pardubického brankáře. „Jirásek nastoupil s poraněnou pravou rukou, což bylo i patrno na jeho výkonu,“ všiml si zpravodaj Lidové demokracie.
MZK tedy začal novou sezonu v zemské lize, druhé nejvyšší soutěži. Jirásek se ještě několikrát postavil do branky, s koncem roku 1948 ale jeho jméno ze sestavy mizí.
Důvod byl prostý: emigroval do Západního Německa.
Co bylo konkrétní pohnutkou k odchodu z Československa a jak se vlastně za hranice dostal, už zřejmě zůstane tajemstvím. Neprozradil to později ani svým nejbližším, jak mi z Německa potvrdil jeho syn.
„O době, kdy žil v Československu, nikdy nemluvil. Jako by tuhle část života vymazal z paměti. Možná kvůli rodinným problémům. Možná kvůli politické situaci v jeho vlasti,“ přemítá dnes Josef Jirasek.
Každopádně v červenci 1949 už byl dvaadvacetiletý brankář na soupisce Stuttgarter Kickers.
Tradiční klub hrál Oberligu, tehdejší nejvyšší západoněmeckou soutěž. Fungovala na regionálním principu, kdy 78 mužstev bylo rozděleno do pěti skupin (Süd, Südwest, West, Nord a Berlín) a osm nejlepších se na konci sezony turnajovým způsobem utkalo o titul. Stuttgart hrál ve skupině Süd, společně s dalšími kluby z Bavorska, Hesenska a Bádenska-Württemberska.
Soutěžní debut si Jirásek odbyl až v sedmém kole, 30. října 1949 proti VfR Mannheim. A byť Kickers prohráli 2:3, pozici brankářské jedničky si už udržel.
V sezoně absolvoval celkem 22 utkání, dvakrát s čistým kontem.
Jirásek zvolil Bayern místo Austrálie
Jenže Stuttgart sestoupil a vedení oddílu rozpustilo celý kádr. V létě 1950 se tak Jirásek musel znovu rozhodovat, co dál.
Opakovaně zvažoval, že zkusí hledat štěstí v Austrálii. Jako spousta českých emigrantů v té době.
Německo se totiž stále složitě srovnávalo s důsledky válečné porážky. Části velkých měst byly zničené bombardováním, země musela začlenit miliony lidí vyhnaných z Východního Pruska, Sudet, Slezska a dalších oblastí, k nim se přidávala první uprchlická vlna z komunistických států. Potraviny se kupovaly na příděl a západoněmecký hospodářský zázrak, který jednou bude obdivovat celý svět, byl ještě daleko.
Nikdo netušil, co přinesou nejbližší roky.
Navíc pro mnoho Čechů bylo složité žít s pocitem, že jejich dosavadní život je vzdálený jenom pár hodin jízdy, přesto je od něj dělí neprostupná bariéra. V mnohých i němčina vyvolávala nepříjemné vzpomínky na protektorát. Proto raději volili nový začátek v zámoří.
Jiráskovo jméno se objevilo na seznamu cestujících s cílovou zemí Austrálií, nakonec ale zůstal v Západním Německu. A spolu se třemi spoluhráči přestoupil do Mnichova.
První ligové utkání odchytal 27. srpna 1950, kdy Bayern zvítězil 5:1 nad Singenem. Překonal ho pouze Ernst Wilimowski, což svým způsobem byla pocta, protože je to jediný fotbalista historie, který vstřelil čtyři góly Brazílii. Na mistrovství světa 1938, ještě v polských barvách.
Po prvních čtyřech zápasech Bayern vedl tabulku Oberligy Süd, ale pohoda mužstvu dlouho nevydržela.
Přibývalo porážek a navíc v listopadu si anglický kouč David Davison dopřál poněkud víc piv, připletl se do hospodské rvačky a klub ho s ostudou propustil. Ani jeho nástupcům se nevedlo líp. Bayern obsadil deváté místo, byla to jedna z nejhorších sezon.
Jirásek měl ve statistikách pětadvacet startů, ale v nové sezoně – pod již čtvrtým trenérem – přidal jediný. Ve 4. kole byl u porážky 1:2 s VfB Stuttgart a týdeník Sport Magazin našel viníka právě v něm („Kdyby si týmy mohly prohodit brankáře, vyhrál by Bayern“).
Pak už se na hřiště nedostal a po sezoně se s Mnichovem v tichosti rozloučil.
Do historie se přesto zapsal: byl prvním zahraničním brankářem v dějinách klubu a také prvním cizincem po druhé světové válce.
Jeden zápas v reprezentaci
Jeho další kroky vedly do Borussie Neunkirchen.
Dnešníma očima se může zdát, že si dost pohoršil, ale opak je pravdou. Neunkirchen prožíval úspěšná léta, a zatímco Bayern v roce 1955 sestoupil (poprvé a naposledy), Borussia v téhle dekádě dvakrát hrála finálový turnaj německého mistrovství. Když pak byla v roce 1963 založená Bundesliga, kvalifikovala se do ní o rok dřív než Bayern.
Jirásek strávil v Neunkirchenu devět sezon a bylo to nejlepší období jeho kariéry. I fanoušci ho měli rádi. Líbil se jim jeho akrobatický styl, ale „Lado“ si je získal i bezprostřední povahou.
Borussia působila v Oberlize Südwest, která sdružovala mužstva z Porýní-Falce a Sárska. Tradičním soupeřem tedy byl 1. FC Kaiserslautern, německý mistr z let 1951 a 1953. Hrálo za něj pět členů základní jedenáctky národního týmu, který v roce 1954 získal titul světových šampionů, v čele s kapitánem Fritzem Walterem. Dobrá mužstva měly i FK Pirmasens a 1. FC Saarbrücken, za VfR Kaiserslautern v té době střílel góly starý známý Ernst Wilimowski.
Nové angažmá paradoxně Jiráskovi umožnilo zahrát si za reprezentaci. Přesněji řečeno: za reprezentaci Sárska, kde Neunkirchen leží.
Tahle ani ne milionová země se totiž po druhé světové válce ocitla pod francouzským protektorátem a setrvala v něm do roku 1956, kdy se občané v referendu vyslovili pro připojení ke spolkové republice. Byla i členem FIFA a dokonce se jednou zúčastnila kvalifikace mistrovství světa.
Za šest let odehrálo Sársko devatenáct zápasů. Jirásek dostal příležitost 5. června 1954 proti Uruguayi, úřadujícím mistrům světa. Do mužstva si ho vybral Helmut Schön, který později převezme i západoněmeckou reprezentaci a stane se jejím nejúspěšnějším trenérem, mj. vyhraje ME 1972 a MS 1974.
Jihoamerický tým se tehdy v Evropě připravoval na světový šampionát a se Sárskem si snadno poradil, vyhrál 7:1. Jirásek chytal jeden poločas, inkasoval třikrát.
Jak byli Uruguayci silní, se ukázalo na MS. Sedmičku nastříleli i Skotsku, Československo porazili 2:0, proti Anglii skórovali čtyřikrát a až v semifinále je zastavili „neporazitelní“ Maďaři, kteří vyhráli 4:2 v prodloužení.
U nás o Jiráskově unikátním startu pochopitelně nikdo nevěděl. Noviny směly o emigrantech psát pouze hanlivě, nikoli připomínat jejich úspěchy, a on sám kontakty s lidmi v Československu nevyhledával, což v 50. letech bylo velmi rozumné.
„Vím, že měl několik bratrů, ale ve spojení jsme byli jenom s jedním z nich, s mým strýcem Karlem,“ vybavuje si Josef Jirasek. „Dokonce nás později v Sársku dvakrát navštívil, ale mám na to spíš smutné vzpomínky. Když se totiž s tátou bavili česky, ten už ne všemu rozuměl. Koupil jsem mu proto učebnici češtiny, aby si mohl procvičovat mateřštinu. Byl z toho tehdy dost rozrušený.“
Góly od Seelera
Jiráskovým největším klubovým úspěchem se stal postup do finále Německého poháru v roce 1959.
Neunkirchen byl mírným favoritem, protože jeho soupeř Schwarz-Weiss Essen ještě v předchozí sezoně hrál druhou ligu. Na hřišti však papírové předpoklady neplatily. Mužstvo z Porúří zvítězilo 5:2.
V zápasech Oberligy Südwest udržel Jirásek celkem padesátkrát čisté konto. Což v časech, kdy se hrálo na pět útočníků a běžně se rodily výsledky jako 5:1 nebo 7:3, bylo hodně dobré vysvědčení.
Odborný časopis Kicker známky za výkony ještě neuděloval, měl však rubriku „Tipps für Herberger“, kde po každém kole doporučoval trenérovi Seppu Herbergerovi adepty reprezentačního dresu. Nebyla v tom žádná novinářská namistrovanost. Jenom v 50. letech, před masivním proniknutím fotbalu na televizní obrazovky, nebylo snadné sledovat všechny hráče – tím spíš, že byli rozptýleni do desítek klubů.
Jirásek se několikrát v prestižní rubrice objevil, do západoněmeckého národního týmu se ale nikdy nepodíval. Na to byla tehdejší konkurence až příliš silná.
Jeho kvality neoceňovali jenom novináři, nýbrž i soupeři. Někdy dost kuriózně. Když v roce 1960 hrál Neunkirchen v závěrečném turnaji německého mistrovství s HSV a Ladislav Jirásek bravurně zlikvidoval ránu Gerda Dörfela, mladý útočník překvapenému brankáři na důkaz obdivu políbil rukavici. Nenadálé gesto zaskočilo i rozhodčího. A tak nařídil volný kop proti Hamburku, za nedovolený atak na gólmana.
Borussia tehdy skončila ve své skupině třetí, čili se dělila o celkovou pátou příčku. V jinak povedené sezoně odehrála řadu skvělých utkání, jenom proti HSV byla bez šance. Prohrála 0:6 a 0:4, pět z deseti branek Jiráskovi vstřelil Uwe Seeler, nejlepší německý fotbalista té doby.
Přesto noviny uznale hodnotily výkon českého gólmana. „Jirásek chytil všechno, co se chytit dalo,“ stálo v jednom z titulků.
Hostinský, trenér, tělocvikář
Byla to vlastně jeho poslední velká chvíle na německých stadionech. O rok později, ve čtyřiatřiceti letech, dal vrcholovému fotbalu sbohem.
V Oberlize odchytal za Stuttgart Kickers, Bayern Mnichov a Borussii Neunkirchen dohromady 228 utkání, dalších sedm přidal v německém mistrovství. To není špatná bilance na gólmana, který přišel z MZK Pardubice.
Ani po konci kariéry nechyběl snad na žádném z domácích zápasů. Už proto, že s manželkou měli léta v pronájmu klubovou restauraci na Ellenfeldstadionu.
Do roku 1963 totiž fotbalisté v Západním Německu, na rozdíl od některých jiných zemí, nebyli profesionály, nýbrž tzv. smluvními hráči. V praxi to znamenalo, že si mohli sportem vydělat pár set marek měsíčně, museli však zároveň mít regulérní zaměstnání. Jejich profese se dokonce uváděly na soupiskách. Našli byste tam spoustu obchodních referentů, učitelů, zámečníků… U jeho jména stálo: Gastwirt. Hostinský.
„Rád na to vzpomínám. Vždyť jsem vyrůstal na bundesligovém stadionu – restaurace byla pod tribunou – a poznal osobně některé fotbalové velikány,“ vybavuje si Jiráskův syn Josef.
Bývalý gólman však toužil i po jiném uplatnění. Chtěl se stát učitelem tělocviku, a tak se pilně šprtal, z papírů, jimiž měl polepenou kuchyň v restauraci.
V roce 1966 složil zkoušky a komisi překvapil tím, v jaké kondici byl v devětatřiceti letech. Stovku zaběhl za 11,7 a do dálky skočil 698 centimetrů. Rodina se vzápětí odstěhovala do nedalekého Ottweileru, kde začal učit na vyšším gymnáziu.
Přesto svůj osud ještě jednou spojil s Borussií Neunkirchen. Aspoň nakrátko.
Na jaře 1969 byl totiž od mužstva, které v předchozí sezoně sestoupilo z Bundesligy, odvolán trenér Željko Čajkovski a vedení nabídlo pozici Jiráskovi. Jeho mise však nebyla příliš úspěšná a brzy skončila.
Víc se jako trenér angažoval v Sárském fotbalovém svazu, kde dělal Juppu Derwallovi asistenta u mládežnických výběrů. To je rovněž velké jméno německé fotbalové historie: v letech 1978-84 trénoval národní tým a dovedl ho k titulu mistrů Evropy i do finále světového šampionátu.
Reprezentační úspěchy svého spolupracovníka už Jirásek bohužel nesledoval. Zemřel náhle 31. července 1977, ve věku padesát let.
Pochován je na hlavním neunkirchenském hřbitově a k poslednímu rozloučení přišla spousta lidí, kteří ho měli rádi pro jeho srdečné a neokázalé chování.
Krátce před smrtí ještě dokončil na Sárské sportovní univerzitě diplomovou práci na téma „Problematika hodnocení výkonu ve sportovních hrách – příspěvek k objektivizovanému známkování v tělesné výchově, ilustrovaný na příkladu fotbalu.“ Úspěšně ji obhájil, oficiálního předání vysokoškolského diplomu se už nedožil.
Někdy v té době končila i sláva Borussie Neunkirchen, jeho osudového klubu. Hrála pouze třetí ligu, postupem času klesala níž a níž. Dneska působí v soutěži, jež by se dala přirovnat k našemu krajskému přeboru.
Na něj se však v Německu nezapomnělo.
Když v lednu 2023 přestupoval švýcarský brankář Yann Sommer do Bayernu Mnichov, téměř ve všech článcích se připomínalo, že je pátým zahraničním gólmanem v historii klubu.
A že tím prvním se kdysi dávno stal Čech jménem Ladislav Jirásek.
