Šest let před tím, než Jaroslav Jiřík podepsal smlouvu se St. Louis Blues a stal se prvním Čechem v NHL, se šel do zámoří o šanci poprat pětadvacetiletý útočník Jiří Křen.
Na konci léta 1963 dostal příležitost v tréninkovém kempu Toronto Maple Leafs, tehdejšího vítěze Stanley Cupu. Mezi profesionály strávil deset dnů. Po boku hvězd, jakými byli Frank Mahovlich nebo Johnny Bower.
I když si nevybojoval smlouvu a nakonec ho Maple Leafs nechtěli ani na farmu, byl to důležitý milník pro československý hokej. Statisticky. Ve skutečnosti o jeho pokusu doma nikdo nevěděl, protože Křen byl emigrant.
A jeho příběh je dodnes prakticky neznámý.
Útěk při Spengler Cupu
V čs. hokejové lize debutoval na podzim 1960. V týmu Sparty, která se tehdy musela ještě jmenovat TJ Spartak Praha Sokolovo.
Měl pár zajímavých spoluhráčů, včetně budoucích reprezentačních trenérů Karla Guta, Luďka Bukače, Pavla Wohla a Stanislava Neveselého. Nebo někdejšího světového šampiona Václava Roziňáka, který po vykonstruovaném procesu v roce 1950 strávil pět let ve vězení a na uranových dolech.
Křen odehrál za Spartu 71 ligových utkání, nejčastěji ve třetí lajně. Největším úspěchem bylo třetí místo hned v první sezoně. A titul ze Spengler Cupu.
Právě tradiční vánoční turnaj ve švýcarském Davosu byl osudovou životní křižovatkou. V prosinci 1962 tam odjížděl s přesvědčením, že domů se nevrátí. To vzkázal i známým na Západě, které poprosil o pomoc.
Sparta tehdy turnaj s přehledem vyhrála, ale při odjezdu jí na vlakovém nádraží chyběl jeden hráč. O silvestrovském večeru, po posledním utkání s Füssenem, totiž Křen tajně opustil hotel Europe.
Na stole nechal vzkaz pracovníkovi Státní bezpečnosti, který na mužstvo dohlížel, a omluvil se, že snad kvůli jeho útěku nebude mít u nadřízených problémy. Připojil i dopis spoluhráčům, kde se jim snažil vysvětlit, proč dál nechce žít v komunistickém Československu.
O necelé tři týdny později, když fanouškům Sparty bylo divné, proč na ledě chybí hráč základní sestavy, vydal klub vysvětlující prohlášení:
“Po úspěšném zájezdu do zahraničí sehráli hokejisté Spartaku Praha Sokolovo dvě vítězná ligová utkání. Do těchto zápasů nastoupil oddíl bez hráče J. Křena, který ve švýcarském Davosu podlehl lákavým slibům obchodníků se sportem a vidině kariéry profesionálního hokejisty. Po skončení turnaje o Spenglerův pohár se vzdálil od výpravy a už se k ní nevrátil. Ostatní členové výpravy, z nichž mnozí pro své hráčské kvality byli středem ještě většího zájmu sportovních makléřů, ostře odsoudili čin J. Křena, který poškodil dobré jména Spartaku Praha Sokolovo. Československý hokej však neutrpěl žádnou ztrátu.”
Nečekaná cesta do Toronta
Opravdu nebyl velkou hvězdou, přesto informaci o jeho útěku zveřejnila i agentura Associated Press.
Křen první dny bydlel u starosty Davosu a ven chodil raději jenom po setmění. Když se ho jednou snažili vyhledat hokejoví funkcionáři ze Západního Německa a zazvonili u dveří, hned se běžel schovat do sklepa. Co kdyby ti divně vypadající chlapíci byli komunističtí agenti?
Křen si o své budoucnosti nedělal velké iluze. Tušil, že hokejem se neuživí. Švýcarská liga byla ještě v podstatě amatérská soutěž. Dobré angažmá znamenalo, že někdo z klubových mecenášů vám nabídl bydlení zadarmo nebo dobře placenou a zároveň nenáročnou práci.
Čerstvý emigrant se tedy s pomocí dvou švýcarských policistů tajně vypravil do Západního Německa. Zkoušel štěstí v ESV Kaufbeuren, kde se stal prvním cizincem v historii klubu. Našel si práci ve zdejší šperkařské firmě, ale hlavně tam poznal Češku žijící v Torontu a ta mu slíbila, že se mu přes své známé pokusí sehnat něco v Kanadě.
Povedlo se to dokonale. Na tréninkový kemp ho pozvali Toronto Maple Leafs, kteří o pár měsíců dříve pojedenácté vyhráli Stanley Cup.
Mahovlich jako tlumočník
Křenův příjezd byl docela velkou událostí. Do té doby v NHL žádný Evropan nehrál a najednou se do přípravného kempu Maple Leafs zapojili hned tři – spolu s ním i Kjell Svensson a Carl-Göran Öberg.
Zatímco oba Švédové byli zkušení reprezentanti (brankář Svensson se dokonce stal mistrem světa), český uprchlík měl v životopisu necelé tři ligové sezony.
“Jsem realista. Hokejově na NHL nemám, ale když se budu snažit, třeba mi nabídnou místo ve farmářském týmu,” prohlásil Křen hned po příletu. “Kdysi jsem snil o tom, že bych chtěl vidět zápas Maple Leafs… a teď budu dokonce na ledě s jejich hráči!”
S adaptací na nový svět mu pomáhal novinář George Gross z listu The Toronto Telegram, který pocházel ze Slovenska a později se bude podobným způsobem starat taky o Václava Nedomanského a spol.
Na ledě mu zase byli k ruce Frank Mahovlich s Broncem Horvathem. Jejich rodiče byli Chorvati, resp. Ukrajinci a s Georgem Krenem, jak ho všichni v Kanadě nazývali, vždycky nějak našli společnou řeč.
Smlouvu s Maple Leafs nakonec nepodepsal nikdo z Evropanů.
Švédům sice vedení nabídlo místo v AHL, ti však dali přednost návratu domů a šanci vybojovat si nominaci na olympijský turnaj v Innsbrucku (povedlo se to oběma).
Křen nastoupil do přípravného utkání s Chicagem, ale po konci desetidenního testu od generálního manažera Punche Imlacha slyšel, že to bohužel není ani na farmářský tým.
Z Kanady přes Austrálii do Švýcarska
Kanadskou naději přesto nevzdal. Prvního října 1963 podepsal smlouvu s poloprofesionálním týmem Chatham Maroons z IHL. Součástí kontraktu bylo, že bude pracovat na benzínové pumpě, která patřila jednomu ze sponzorů. I proto, aby se rychleji naučil anglicky.
V médiích byl titulovaný jako “československá hokejová hvězda”, v Chathamu však příliš neoslnil. Po sedmi týdnech byl propuštěn s vysvětlením, že si nedokázal zvyknout na kanadský hokej.
Další štací se stal amatérský klub Galt Hornets z OHA Senior A Hockey League. Dohrál tam sezonu, ale po jejím konci se ještě nechtěl s hokejem loučit. Rozeslal tedy po světě dopisy, že hledá nové angažmá.
Nečekaná nabídka přišla z Austrálie. Z klubu Hakoah Ice Hockey Team, který sídlil v Melbourne.
Tam se Jiří Křen potkal i se dvěma krajany a zároveň australskými reprezentanty Ivem Veselým a Zdeňkem “Stevem” Tikalem. Druhý z nich byl starším bratrem jeho bývalého spoluhráče Františka Tikala – a smutným hrdinou povídky Bráchové od Oty Pavla.
Od roku 1965 už žil Křen opět ve Švýcarsku, kde mezitím uspěl s žádostí o politický azyl.
Usadil se v italském regionu Ambri-Piotta a stal se duší klubu, který bude v dalších letech pendlovat mezi první a druhou ligou.
Deset sezon ho trénoval, občas šel vypomoci jako hráč. K jeho svěřencům patřil i Rudolf Tajcnár, mistr světa z roku 1972, který se po útěku z Československa neprosadil do NHL a novou chuť k hokeji i životu se snažil najít ve Švýcarsku. Nebo bývalý reprezentant Josef Cvach.
Na čtyři roky si taky odskočil do bavorského EV Ravensburg a jednu sezonu vedl Lugano.
Trenérskou kariéru Jiří Křen ukončil v roce 1983.
